K velmi zajímavému případu došlo před 120 lety v Teplicích. Nebýt tehdejšího věstníku "Teplický a Šanovský oznamovatel" (Teplitz - Schönauer Anzeiger) knihkupce Augusta Copka, upadla by nejspíše celá událost v zapomnění stejně jako jistě stovky dalších. Díky těmto místním novinám, které v té době vycházely dvakrát do týdne, byl však ještě téhož roku v časopise "Meteorologisch Zeitschrift" na straně 266 zveřejněn Braunův článek "Windhose in Teplitz", který z věstníku tehdy čerpal. Případu se sice ještě jednou, o plných třicet let později, chopil Dr. Alfred Wegener a ve druhé kapitole svého díla z roku 1917: "Wind- und Wasserhosen in Europa", mu věnoval celé dvě strany, ale od této chvíle již počaly vzpomínky na událost z roku 1887 pozvolna mizet v temnotách minulosti...

Teprve dnes máte opět možnost dozvědět se, co se onoho květnového podvečera v Teplicích skutečně stalo. Podle místních občanů, kteří svá svědectví zveřejnili právě v teplickém věstníku, toho dne a noci nad naším územím přecházel výrazný frontální systém doprovázený extrémně nebezpečnými bouřemi. Jedna taková se začala v odpoledních hodinách tvořit v těsné blízkosti Teplic, aby se však vzápětí rozpadla. Kolem páté hodiny odpolední se však ještě na jejím čele zformovala obří tromba, jenž neustále rostla a postupně se za živého vlnění nakláněla do horizontální polohy. V okamžiku kulminace dosáhla země v prostoru Novosedlic, zatímco její střední část byla tou dobou vodorovná, a její celková délka tak podle různých svědků dosáhla neuvěřitelných osmi až deseti kilometrů !

Přenechme nyní slovo samotným občanům Teplic, kteří svá svědectví poskytli v němčině, tehdejší úřední řeči Rakousko-Uherské monarchie, takže jsem se pokusil původní text přeložit:

"Předevčírem, v pondělí 16. května, došlo zde v Maršově k přírodnímu jevu zvanému smršť. Já sám spatřil jsem úkaz tento teprve, když zanikal. V 5½ hodin odpoledne (+/- hodina) přivolal mne jakýsi žák, bych na "zvláštní mračno" pozřel. Tu já spatřil vskutku podivně utvářený oblak. Podoben obřímu hadu, dole velmi úzký byv, však stále vzhůru rozšiřoval se až dosáhnuv asi 7° zdánlivé šíře, zřetelně hladkých tvarů a tmavé barvy majíce, v déli pak 60 až 70° nabyl. Při horním konci, za prudkých kroutivých pohybů vplýval tvar jeho do stejně temné oblačné masy. Jev tento přetrvával ještě dalších 5 minut, než následně se zvolna rozplynul. Jeden můj přítel pozoroval úkaz tento již dříve. Podle něho nebyl tvar příslušného oblaku odpočátku takto protáhlý, naproti tomu však více podoben jakési homoli převrácené, ku konci mírně otevřené. Jakmile vrchol její země dosáhl, tu náhle skryl se a v prach se zahalil, ačkoliv povětrnosti takové bylo, že většímu množství prachu sotva vzniknout mohla by dáti. Jev tento vlastní musel projevit se mezi Teplicemi a Chabařovicemi na 2/5 vzdálenosti od Teplic (tedy asi ¾ hodiny odtud, od Teplic asi 5/8 hodiny), poněvadž těm z Teplic vůči Chlumci, odtud však proti teplickému zámku jevil se, tzn. ku jihu. Příštího dne zaslechli jsme, že vír tento zmíněný střechu uhelného dolu oderval ba i důlní vozíky uhlí plné proti sobě metal. Nápadné přišlo mi však, že i při tak nízké teplotě (12°C) se tento jev vůbec vytvořil. Toho dne zjevovaly se však ještě další povětrnostní úkazy, jež však již mezi obecné výtržnosti lze zahrnouti. Časně z rána zdálo by se, že den jasný nastane, však o 7¼ hodině nadešel již trochu déšť s kterýmž kroupy se mísily při krupobití. Ke 4¾ hodině znovu přišly kroupy, vskutku chudé na množství, však statné velikosti, tak jako poctivé lískové ořechy velké, takže hrající si děti je ihned jako sněhové koule upotřebily. Tyto kroupy zjevily se asi ¼ až ½ hodiny předtím, než já zmíněný úkaz spatřil. Toho dne bouřilo několikrát. Během jevu zmíněného byla západní nebesa podivně žlutá, obtěžkána mocnými mračny, ze kterých tu občas pršelo, tu nejednou převelice křiklavě zablesklo se ku samé zemi. Toho dne ještě pozdě večer, ku 11 hodinám, vybíjela se bouře s největší prudkostí, takže přítel můj, jenž přes dvacet let žije tu, svěřil se, že takovou bouřku v těchto končinách jaktěživ nezažil."

Ctihodnému panu Bernardu Marrovi mladšímu, továrníku kovovým zbožím z Duchcova, děkujeme za následující vypovězení ze 17. května, jehož řádky provázející kresbu zde ctihodným čtenářům zmenšenou předkládáme.

"Kladu si za čest Vám tímto několik vlastnoručně zhotovených skic zobrazujících jev, jenž spatřil jsem dne 16. května tohoto roku o páté hodině odpolední z teplického údolí, kterýžto však nejpěkněji jevil se z Teplic samotných, poslati ku zájmu Vašemu směrovanému k této nepochybně zvláštní povětrnostní události. Poněvadž obyvatelstvo všeliké na teplických ulicích i náměstích tuto zajímavou podívanou sledovalo, budou jistě v denních listech podrobné zprávy tohoto uvedené. Já sděluji Vám současně své vlastní pozorování, kteréžto Vás žádám byste laskavě jako od laika pocházející přijímali.

O 4¾ hodině odpolední zdálo se jak by nad Teplicemi bouře se utvořit chtěla, která jednak od severu, jednak od jihu sem se stahovala. Než nebesa pokryla se zcela, aniž pršelo by, aniž blesk a hrom ku zjevu zmíněnému připojil se, musel každému chodci kolem 5 hodin nápadně bílý pás v severním směru na oči přijíti, kterýžto nejprve krátký a tlustý, znenadání do živého pohybu dajíc se, pozvolna se stále více a více přes černošedé mračno protahoval přibližně od Proboštova severovýchodním směrem ku Chabařovicím, ba i dále rozpínal se. Pás tento jakoby z bílé vodní páry sestával, jenž vířila ve své podélné ose, a ve které se tu a tam zřetelně jakési tmavší duté jádro zjevilo, od konce slabého ku silnému tam pohyb značně prudký počal (proti rostoucímu prodlužování) a na tom tlustém konci (počátku) jakoby v mračno kouře z komínů vstoupil a obklopil se jím. Toto běloskvoucí, dle mého i jiných odhadů asi 1½ až 2 hodiny cesty (7½ až 10 km) dlouhé, vodorovně položené mlžné lano, byv takto dlouhé, tu zužujíc se, tu zas hned širším stává se, tu zřetelně na pohled rovnoběžně rozpolceno za stále pomalejšího vlnění tak koná, zatímco páry samy v popsaném směru putují. Vzezření toho bylo takové, jakoby dva z temných nebes poněkud vystouplé vzdálené oblaky navzájem skrze tu mlžnou rouru spojené byly, přičemž jedno mračno druhé vyssávati se jevilo. Během zániku jevu, jenž dobrou čtvrthodinu se dál, byla tato mlžná roura stále tenčí a pozvedala se výše k nebesům. Později přišlo mi na mysl, jakoby v dálce přicházely páry znenadání do retrográdního pohybu a konečně roztrhal se cele útlý parní provázek asi v způsobu, v jakém člověk sobě blesk zvolna pominouti myslí. Bouře v blízkosti byla však zničená a vůbec k působení svému nedospěla. Teprve o půl hodiny později přišla sem od jihu děsivá bouře, jenž však nad Teplicemi ani tak prudká nebyla, jakožto dříve v okolí, kam silné ledové krupobití přinesla."

Témuž panu děkujeme za zásilku do Teplicko-Šanovského oznamovatele dne 18. května, ve které v několika bodech doplňuje oznámení své o zmíněném fenoménu.

"O 5 h odpoledne, zatímco od západu sem mohutné krupobití přes Krušné hory táhlo, vznikl v předstihu před ním přibližně ve výši těchto hor z visutého mračna rohovitého poněkud zakřivený útvar, kterýž se od severozápadu k jihovýchodu protahoval, a svým špičatým koncem proti zemi směřoval. V několika minutách však rozepnul se šikmo dolů v mocném pruhu, jehož konec třem prstům podobné výběžky vyhnal, skrze něž ukrutně převelice prodloužil se a v širokém oblouku k zemi se spouštěl. Dva postranní výhonky později zanikly. Celý útvar měl délku asi 8 až 10 km. Vířivý pohyb v té trubce a ztenčení její před rozpadem jest pak ve shodě s ostatními vylíčenými oznámeními. Delší čas prý měly být uvnitř roury viditelné dvě tmavé tkanice; ku konci vešla ona v mocné hadovité pohyby. V okolním prostředí prý panovalo bezvětří. Naproti tomu v Novosedlicích byla zahradní besídka do vzduchu povznesena, střecha tamějšího uhelného dolu odtržena, komín tam poškozený, několik stromů vyvráceno atd."

Jaká podívaná to tehdy musela být…! Deset kilometrů dlouhé tornádo, živě se vlnící v paprscích podvečerního slunce proti hradbě temných bouřkových mračen, zvedající při dotyku se zemí mračna zeminy a prachu. Srdce stormchasera musí přímo poskočit při té představě. Nemohu si pomoci, ale stále se mi do mysli vkrádají obrazy z Mulvane, jen desetkrát zvětšené. Není však možné, že se tepličtí občané tehdy ve svých odhadech zmýlili ? Tornádo je jevem natolik nezvyklým a přitom tak proměnlivým, že bych si nikdy netroufl s jistotou odhadnout jeho rozměry. Zdá se mi tedy trochu podezřelé, že se údajně více na sobě nezávislých svědků tak obdivuhodně shodlo ve svých odhadech. Dochovaná svědectví však naštěstí obsahují dostatek indicií k provedení alespoň rámcových kontrolních výpočtů. Co tedy víme ?

Škody způsobené tornádem byly zaznamenány v obci Novosedlice západně od Teplic (bod č.1) a také jeden ze svědků odhaduje kontakt se zemí ve dvou pětinách vzdálenosti z Teplic do Chabařovic (bod č.2). Tyto dva zachytné body nám stačí k vytyčení alespoň přibližné trasy tornáda. Víme, že toho dne foukal západní vítr, protože od Krušných hor přinesl do Teplic mohutné krupobití. Je tedy pravděpodobně, že se i tato bouře, jenž mu předcházela, pohybovala tímto směrem. Dráha tornáda pak tedy téměř jistě směřovala od západu k východu, od Novosedlic směrem k jezeru Milada, kde se možná ještě stačilo projevit jako waterspout. Je také možné, že tornádo bouři předbíhalo, tedy že během svého růstu a prodlužování zasahovalo povrch země stále dál a dál od místa svého zrodu, dokud se nakonec od povrchu neodpoutalo a nezaniklo.

Svědek Bernard Marr ml. pozoroval tornádo z teplického údolí, což je velmi nepřesné určení místa. Bohužel se mi nepodařilo tuto oblast blíže identifikovat, z jeho vlastních slov však nepřímo vyplývá, že se nenacházel přímo v Teplicích samotných. Vzhledem k profilu terénu se mi zdá pravděpodobné, že jeho stanoviště bylo někde v okolí obce Prosetice. Kromě samotného faktu, že z údolí nebývá příliš dobrý výhled, mu zde navíc částečně clonil kopec Doubravka. Možná právě to vedlo k jeho povzdechu nad tím, že tepličtí občané měli výhled mnohem krásnější. Tento svědek odhaduje, že se tornádo rozpínalo přibližně od Proboštova až k Chabařovicím, ba i dále. Zdá se tedy, že rostlo tímto směrem, tedy od západu na východ, což odpovídá také jeho vyobrazení. Svědek se však asi nesnažil přímo popsat jeho polohu, spíše část oblohy, kterou tornádo pokrývalo v jeho zorném poli. Tato kruhová výseč s vrcholem v předpokládaném místě pozorování je na následujícím obrázku zobrazena modře a svírá úhel necelých 70°. Samotná orientace tornáda v prostoru je však otázkou. Určitým vodítkem je opět kresba, na které se zdá, že tornádo se rozpínalo víceméně kolmo ke směru pozorování.

Shodou okolností se druhý pozorovatel nacházel přesně na opačné straně Teplic, v Maršově. Popisuje, že tornádo zabíralo v jeho zorném poli přibližně 60 až 70° výseč, což je v pozoruhodné shodě s předchozí konstrukcí. Dále říká, že se tornádo (nejspíše jeho střed) z jeho pohledu jevilo směrem k teplickému zámku (bod č. 3) a odhaduje předpokládaný kontakt se zemí přibližně ve dvou pětinách vzdálenosti mezi Teplicemi a Chabařovicemi. Tyto informace nám již umožňují vcelku přešně orientovat také druhou výseč, která je na obrázku zobrazena červenou barvou a potvrzují také odhadovaný růst tornáda ve směru od západu k východu.

Pokud je má konstrukce správná, nedosahovala délka tornáda proklamovaných 8-10 km, ale "pouhých" 6 až 6,5 km, i to je však neobyčejně úctyhodný rozměr, jaký nemá obdoby. Průměr tromby v nejširší části kužele by pak při 7° dosahoval něco málo přes 700 metrů. Proporce tornáda znázorněného na mapě tedy velmi pravděpodobně odpovídají skutečnosti a jeho intenzitu na Fujitově stupnici lze odhadnout na F1.

Zvláštní jsou zmínky o třech výběžcích či prstech, které tornádo údajně vytvořilo a také o tmavých tkanicích pozorovaných uvnitř kondenzačního chobotu. Dlouho jsem netušil, co si pod tímto popisem mám představit. Stále jsem se k poslednímu odstavci vracel, znovu a znovu jej překládal a snažil se pochopit, co to mohl svědek vlastně vidět. Je možné, že v počáteční fázi vývoje zkondenzoval kolem původní nálevky jakýsi poloprůhledný vnější plášť. Mezera mezi jádrem a pláštěm mohla při pohledu zboku způsobit dojem, že je tornádo rozděleno na tři samostatné tromby.

Zde je třeba zmínit zdánlivý rozpor obou svědectví v určení barvy tornáda, který nám překvapivě poskytuje důkaz, že v době jeho vzniku ještě svítilo nad Teplicemi slunce a ozařovalo kondenzační chobot tornáda. Při pohledu z Maršova se pak tornádo proti slunci jevilo velmi tmavě, avšak pohledem z opačné strany dostalo zářivě bílý vzhled. Mezerou mezi jádrem a pláštěm pak prosakovala sytá čerň bouřkových mraků na severu, takže další svědek popsal tento pohled jako dvě tmavé tkanice uvnitř jediné bílé tromby. Možná je pro vás těžké si takový vzhled tornáda představit, na tomto videu na YouTube uvidíte, co mám přesně na mysli. V závěrečné fázi před zánikem se pak tornádo změnilo v pouhý slabý provázek (tzv. rope stage) a bylo viditelné pouze díky nezřetelné slupce zkondenzované vodní páry po jeho obvodu, která postupně slábla, takže některé části tornáda přestávaly pozvolna být viditelné, až zmizelo úplně.

Příběh nekončí, pokud máte jakékoliv informace související s tímto případem, kontaktujte mne.

Poděkování:
Pracovnice Regionálního muzea v Teplicích, zvláště pak
 Kateřina Suchá, dokumentátorka centrální evidence sbírek
 PhDr. Jana Michlová, knihovnice, kurátorka knižních sbírek, vedoucí oddělení knihovny

Mapy poskytly: www.mapy.cz, © SHOCart, spol. s r.o.
Překlad: © 2008 Storm Encounter

Zdálo by se, že případ je uzavřen, ale já jsem ještě spokojen nebyl. Z obrázků výše je patrné, že výseče v konstrukci se navzájem nekryjí. To může být způsobeno jednak mým špatným odhadem pozorovacího stanoviště Bernarda Marra ml., ale také rozdílným časem pozorování obou svědků. Bezejmenný svědek z Maršova sice popisuje, že viděl tornádo až v jeho konečné fázi, kdy se dotýkalo země poblíž obce Srbice, ale pan Bernard Marr tvrdí, že jej pozoroval ještě později, kdy dosáhlo až do blízkosti Modlan. Tyto a podobné nesrovnalosti mi nedávaly spát. Jak to tedy bylo doopravdy, cožpak neexistují další svědectví ? Tušil jsem, že dobových zpráv o takto význačném úkazu bude v Teplickém a Šanovském oznamovateli mnohem více, v říjnu roku 2007 jsem se tedy obrátil s žádostí o pomoc na Regionální muzeum v Teplicích. Nejprve jsem se zaměřil na výtisk z 18. května téhož roku, tedy pouhé dva dny po tornádu. Pracovnice muzea však v čísle Nr.40 nalezly pouze krátkou zmínku o následné mohutné bouři s krupobitím, která dorazila do Krušných hor až po zániku tornáda.

Cínovec 16. Května (Bouřka a kroupy)

Dnes mezi 5 a 6 hodinou večerní rozzuřila se nad naší obcí prudká bouře se silným krupobitím, přičemž padaly ve velikosti holubích vajec a louky v zimní krajinu přeměnily. Několik dní vytrvalých dešťů proměnilo pole ve skutečné močály, takže dokončení setby před začátkem června nelze zaručiti.

Tento zajímavý článek nám sice pomáhá dokreslovat bouřkovou situaci tohoto dne, ale o tornádu se vůbec nezmiňuje a to i přesto, že do Teplic je to z Cínovce vzdušnou čarou pouhých 10 km. Je však pravděpodobné, že případným svědkům ve výhledu bránil profil terénu či nízká oblačnost. Bylo mi jasné, že systémem pokus-omyl nejspíš klíčových informací nedosáhnu. Ke konci ledna 2008 jsem se tedy rozhodl prozkoumat pro začátek všechna čísla Teplického a Šanovského oznamovatele po dobu jednoho měsíce od hledané události. Do výsledků jsem vkládal velké naděje, byl jsem proto poněkud zklamán, když jsem v sobotním čísle Nr.41 z 21. května nalezl opět pouze zmínky o následné silné bouři s krupobitím.

Horní Krupka 16. Května (Bouře a kroupy)

V pondělí dne 16. května o páté hodině odpolední rozzuřila se nad naší obcí strašlivá bouře, jíž tak velmi silné padání krup doprovázelo, že navršily se do výše přes 1 dm. Kroupy tyto, jenž velikosti tlustých vlašských ořechů dosahovaly, zničily veškerou výsadbu v zahradách a osivo na polích. Když ve středu 18. dne ku 6 hodinám podvečerním pouliční uklizeč od naplavenin kanál pročišťoval, našel ještě 2 dm silnou vrstvu krup o velikosti vlašského ořechu.

Zajímavé informace hodnotící počasí v průběhu celého měsíce května se lze dočíst v čísle Nr.45 ze soboty 4. června, bohužel ani tento článek neobsahuje žádné zmínky o tornádu. Mé zdroje však ukazují, že tento časopis dosud nevydal všechna svá tajemství a budu proto v pátrání po této události ještě pokračovat.

Měsíc květen ctil tohoto léta vzorně slova starých pranostik, byl totiž vskutku "studený a mokrý", o čemž svědčí nejvýrazněji skutečnost, že toliko osm dní bez deště vykázal, při nichž ani teploty 23°C nedosáhl. Tato čísla vztahují se ovšem jen na Prahu, v zemi však nebyly poměry lepší, ba právě naopak ještě nepříznivější. Zvláště vydatné byly srážky vprostřed máje, v důsledku čehož též povodně a velké vody nastaly. O 16. a 17. květnu rozběsnily se nad značnou částí Čech těžké bouře, kteréžto skrze blesky a krupobití převeliké škody způsobily. Jediný jasný den v máji nepovstal, naproti tomu počet oněch dní, za nichž obloha zcela zatažena či silně pokryta byla, nebylo méně, než 21. Také v ostatní dny se slunce s mračny tuze potýkalo. Nejvyšší teplotu přinesl 3. máj, o kterém při 10 hodinách 22.2°C ve stínu poznamenáno bylo. Ku konci první poloviny a vprostřed druhé půle měsíce nastaly vskutku nevlídné dny. Ráno 22. dne ukázal thermometr v Praze toliko 4,2°C, v otevřeném kraji ještě méně a na pohořích byla toho jitra ba i jinovatka. Převládající proudění v uplynulém měsíci bylo severní a severozápadní. Barometr kolísal v rozmezí téměř 20 milimetrů, přičemž nejvyššího tlaku 749,70 dosáhl 9. května a nejnižží činil 730,25 dne 4. května. Setba dosud pokračuje navzdory nepříznivému jarnímu počasí obecně vzato dobře. Pole již vysychají, řepu a brambory zasít umožnily, byť tyto neustávajícím mokrem poněkud trpěly. Také vyhlídku na bohatou sklizeň shledáváme skrze chladné a mokré počasí menší.