Tornádo, jenž před téměř sto lety zpustošilo západní Čechy, sice nespadá do kategorie "zapomenutých", jelikož hodnoceno stupněm F3 ve statistikách ČHMÚ figuruje, ale tento případ si bezesporu své místo v této sekci zaslouží. Ačkoliv je totiž v médiích často zmiňován a označován za signifikantní, nedozvíte se k němu žádné bližší informace. Já sám pátrám po zprávách o této události již několik let, ale doposud se mi podařilo shromáždit jen velmi málo podkladů. Prozatím nejvýznačnějším zdrojem mi byla esej Edlera von Wahlburga z roku 1911 "Die Windhose von 11. Mai 1910 in West-Böhmen". Rozsáhlý úvod tohoto díla je věnován popisu vzhledu tornáda, ničivých účinků a také okolností, za nichž vzniká. Tato pasáž však není příliš konzistentní a obsahuje dokonce drobné rozpory, Wahlburg tehdy totiž zřejmě čerpal z různých zdrojů. Zejména je však třeba si uvědomit, že tyto průvodní informace odrážejí úroveň tehdejších znalostí a dnes je již nelze bezvýhradně přijímat za bernou minci. Po úvodu následující faktická část však konečně obsahuje množství cenných informací vykreslujících sled událostí, ke kterým 11. května 1910 došlo. V závěru se Wahlburg zaměřuje na popis celkové meteorologické situace, která způsobila silné tornádické bouře v celé Evropě. Ostatně to, že naše tornádo nebylo toho dne zdaleka osamocené, dokládají také svědectví z Německa a Rakouska, kde bylo hlášeno několik dalších případů...

Tromba z 11. května 1910 v západních Čechách

Eduard Schiefer Edler von Wahlburg, Plzeň

Ve vyšších vrstvách atmosféry někdy vznikají, ponejvíce ve střední oblačnosti, mimořádně prudké víry, jenž se třením a především prostřednictvím sání protahují ve tvaru hadice až k zemskému povrchu, zanechávajíce zde stopy velmi velkého mechanického působení. Způsob, jakým se vír shora dolů prodlužuje, pokusně dokonale napodobil a ukázal S. L. Wenher: "Uvnitř působí vzestupný pohyb, vně sestupný. Rotační pohyb způsobuje sání odspodu směrem vzhůru."

Ze základny mraku se vír svisle prodlužuje ve tvaru nálevky, jenž povětšinou sloní chobot připomíná. Častokráte se také hadovitě kroutí a svíjí, což se ponejvíce projevuje za okolností, kdy putuje po zemském povrchu zcela nezávisle na těžkém mračnu nad sebou.

Kde tento vír zemského povrchu dosáhne, tam projeví své ničivé účinky. Nad hladinou zdvihá do výše celé masy vody ve formě vodní tříště a na zemském povrchu pak zcela vše, co mu přijde do cesty. Spodní část víru se přitom zpravidla rozšíří, snad následkem zpomalení rotace pro velké přízemní tření, takže díky prachu a rozličným troskám tvar přesýpacích hodin získává, tzn. nejmenšího průměru dosahuje u středu.

Takové víření vzduchu o malém průměru nazývá se "tromba", nebo též "smršť". Nad větší vodní plochou se víru tomuto říká "vodní smršť". Tentýž vír tudíž může při svém postupu býti trombou i vodní smrští, to podle toho, zda právě nad zemí, či vodou putuje.

Sestup oblačného trychtýře se dá nikoliv následkem poklesu vzduchové masy, nýbrž spočívá v klesání těch oblastí stoupajícího vzduchu, jenž počnou stlačením vodní páry v sobě obsažené tvořit mlhu, či oblak. Smrště pozvedají sypkou půdu, lámou stromy, odnášejí střešní krytinu, ba dokonce boří i budovy samotné. Pozoruhodné též jest často ostré vymezení jejich účinků. V jediné minutě své ničivé dílo dokonají, zatímco v bezprostředním okolí zničeného území může zůstat vzduch zcela klidný. Přízemní přitékání vzduchu z okolí, jenž by proudil do středu víru a tím jej živil a posiloval, není tudíž nutným požadavkem ku vzniku smrště. Tromby se po této stránce význačně liší od rarášků, jenž se tvoří přehřátím přízemní vzduchové vrstvy nad pustou, suchou půdou a víří vzhůru; rovněž od vírů, jenž vznikají za prudkých požárů. Ty mají s trombami toliko tvar společný, nikoliv však původ svého vzniku, nejsou totiž následkem labilního zvrstvení spodních vrstev atmosféry.

Vír, jenž ve formě tromby na zemském povrchu své účinky projeví, má svůj původ ve vyšších vrstvách atmosféry; čerpá svou energii z proudění v hladině oblačnosti. Většinou také musí být - i když ne vždy - splněny určité podmínky, za nichž vír ve výši utvoří nálevku, v níž svou energii koncentruje, a prodlouží ji směrem k zemi. Teplý a vlhký vzduch podporuje její tvorbu, ale labilního zvrstvení k ní není nutně třeba.

Čím více je vzduch vodní párou nasycen a čím větší pokles teploty je s výškou, tím více se projeví síla bouře.

Sklon vzduchu ve smršti k otáčení je na severní polokouli orientovaný od J přes V, S a Z, což jest způsobeno otáčením Země.

Vířivý pohyb začíná, jak již bylo řečeno, u smršti v mraku a rozšiřuje se rychle dolů k zemi. Do výše točící se vzduch brzy zkondenzuje, nahoře se prostřednictvím odstředivé síly formuje, uhlazuje a tvoří velký válec těžkých mračen. Tah směrem vzhůru je v jádru smrště často tak veliký, že dokonce i těžké předměty do výše pozvedá a odnáší je. Rotační pohyb je ukrutně veliký.

Normálně vznikají smrště na hranici teplého JV a studeného Z proudění. Netvoří se pouze za tiché a dusné povětrnosti před bouří, ale přicházejí též za čerstvých větrů, ba i v prudkých bouřích. Člověk na ně může pohlížet taktéž jako na tornádo v menším měřítku. Jejich průměr činí asi 60 metrů.

Tromby sledují svou dráhu nehledě k profilu terénu, také přes údolí přechází, zatímco se při tom - a to jest typické - mnohdy po dlouhou dobu vůbec půdy nedotýkají. Poté opět způsobí lokální škody, následně se znovu od země vzdálí a tak tvoří jakési přískoky. I v té největší blízkosti panuje často veliký klid vzduchu, zatímco o několik kroků dále vzduchová masa katastrofálně řádí s nesmírně prudkou silou.

U většiny tromb se zdá, jak již bylo dříve poznamenáno, že smysl jejich otáčení určuje zemská rotace, což jest vysvětlováno tím, že se většinou vyskytují na okraji větších atmosférických vírů. Ve středních zeměpisných šířkách je přitom jejich výskyt nejčastější.

Když smršť přechází z lesa na širé pole, nebo když dosáhne vrcholu horského hřbetu, stočí se nejčastěji doprava. Její výskyt je nezávislý na denní době. Vodní smrště se nad mořem objevují hojněji, než smrště nad zemí, ačkoliv nad mořem schází vrstva přehřátého vzduchu. Příčinou jejich častějšího výskytu jest to, že tření vzduchu o vodní hladinu je mnohem menší a proto zde vířivý pohyb nachází méně odporu.

Prudké smrště dosahují rychlosti od 40 do 45 m/s a působí tím mechanickou sílu, jenž vyvolává obrovské ničivé účinky.

Celé lesy zůstávají vyvrácené, obydlí zničená, střechy odtržené. Stromy jsou částečně z kořenů vytržené, částečně ukroucené.

Dne 11. května 1910 vznikla v doprovodu silných bouří v mnoha krajích Českých nesmírně silná smršť, jenž táhnouce se ve směru od jihovýchodu ku severozápadu několik hodin západními Čechami, zanechala všude stopy svého zhoubného působení. Počala v jižních Čechách v Budějovickém kraji a táhla podél Šumavy v Karlovarský kraj, kde na úpatí Krušných hor zanikla. Šířka jejího pruhu byla 60 až 65 metrů.

Tu a tam se nálevka víru zvedla do značné výše nad zemský povrch, aniž by působila škody. Kde však k půdě dosáhla, z kořenů vyvrátila a polámala silné lesní porosty, střechy odnášela a jiné škody způsobila.

Zvláště zhoubný byl sestup smrště v oblasti Sušic na Šumavě, poté nebylo od ní na široké vzdálenosti nic poznamenáno. Teprve v Merklínském kraji našly se opět katastrofální stopy jejího působení, poté však ve svém záměru ustala a konečně vešla ještě svou zhoubnou činností v působnost v Bečovských lesích. Největší silou projevil se úkaz v knížecích lesích Thurn-Taxisů Vitůň u Merklína (správní oblast Stříbro).

Terén zde všeobecně stoupá od údolí Úhlavy směrem od východu ku západu, kde uprostřed lesní porosty na mírném horském hřbetu se tvoří, kterýž se táhne asi 10 km severojižním směrem s vrcholy ve výši 470, 488 a 500 m. V okamžiku, kdy vír tohoto lesa od JV dosáhl, spustila se nálevka jeho k zemskému povrchu a zcela smetla les v pruhu asi 60 m šíře až ku hřebeni horského hřbetu. Asi 14 000 m3 dřeva v hodnotě jednoho čtvrt milionu korun leželo v několika minutách na zemi, jen tu a tam byl v pruhu ležících kmenů mladý stromek pro svou nepatrnou plochu a velkou pružnost od smrště ušetřen. Dosáhnuvše horského hřebenu, uhnula smršť v pravém úhlu, přičemž se hned od země zvedla a své zhoubné dílo vzdala.

V odtud asi 5 km severozápadně ležící osadě Holýšov, jenž v Radbuzském údolí v nadmořské výšce 357 m - vůči výše uvedenému bodu o 123 m níže - leží, spustila se nálevka opět k zemi, obnažila střechu místní belgické sklárny, přeskočila poté koryto Radbuzy a v blízko ležícím lese opět mohutné polomy způsobila. Na pravé straně dráhy víru byl účinek náporu smrště - v souladu s teorií - zřetelně silnější. Po obou stranách, v bezprostřední blízkosti povaleného lesního pásu, byla ve vysokém lese tu a tam kulatá místa asi 10 až 15 m v průměru s částečně vyvrácenými - jakoby ukroucenými -, částečně roztříštěnými stromy, zničenými jakoby náhlou a nevysvětlitelnou vzteklou mocí náhle zde propuknuvší. Pohled na tuto v mžiku zničenou masu půl století, ba dokonce i přes sto let, starých stromů byl úchvatný. Takto táhla smršť v přískocích, dráhou vinoucí se dále proti SZ, zatímco částečně po zemském povrchu putovala, jindy pak do výše se tato obluda pozvedala, až se na česko-saském pomezí ztratila. V jižních Čechách projevil se vír asi kolem 5h odpoledních, ve Vitůňských lesích okolo 7h večerní, v Bečovském kraji teprve ku ½ 9h večerní. Ku konci pozbyl sobě velmi značně na mohutnosti. Rychlost postupu můžeme tedy předpokládat asi 60 až 70 km v hodině. V bezprostřední blízkosti, cca. 700 kroků od obrovských Merklínských polomů, na kótě 488 m, leží hájovna "Vitůň". Tam neměli lidé až do úsvitu 12. května ani tušení o této události, neboť katastrofa se udála během silného větru a bouře s deštěm, takže třeskot řítících se stromů byl přehlušen řevem vichřice a hromobití. Současně se vznikem bouře, jenž původ v tlakové níži měla, objevila se smršť a doposud obecně vanoucí východní vítr se stočil náhle k jihu.

Právě na linii, kde hranice východního proudění ležela, neboli kde se oba nestejně prohřáté vzdušné proudy potkaly, lze hledati příčinu vzniku víru. Díky přísunu chladného vzduchu od jihu vznikl zde velký teplotní kontrast. Vlhčí a teplejší vzduchová hmota, ze všech stran působící, zapříčinila zesílení výstupných proudů vzduchu. Zároveň došlo k mimořádné tvorbě oblačnosti. Vířící, vlnící se a neklidně sem a tam poletující cáry mraků měly nahnědlou, až olivově zelenou barvu a stahovaly se v nižších vrstvách atmosféry od V a SV do ohniska bouří, jenž leželo na jihu a odkud též bouře vzešla. Pohled na vařící se masu mraků, ze které nepřetržitě šlehaly blesky a hrozivě vyhlížející černé mračno, ženoucí se v čele bouře od VJV, byl hrůzný a strach nahánějící. Samotná bouřka trvala od 7h 15m do 9h 30m večer. Jakmile první dešťové kapky připadly, stočil se vítr k jihu a v hustém přívalu deště dosáhl síly 7 Beaufortovy stupnice. Po 9h večer zeslábla bouře, takže noc proběhla při bezvětří a příjemných 12°C. Během dne 11. května vládlo asi do 7h odpoledních nápadné teplo. Teplota dosahovala ve stínu 20°C proti 11°C ráno a 10°C předchozího dne. Na slunci bylo dokonce naměřeno 30°C. Ku 11h dopoledne počala intenzivní tvorba Cu, přičemž občas připadlo několik velkých kapek. Proti 2h odpoledním došlo na JZ ke vzniku bouřek. Dne 12. května bylo na roční dobu obdobně mírně tepleji, s průměrnou teplotou 15°C skoro jasno, až na dobu od 11h do 1h odpoledne, kdy pršelo. Barometr stoupl z 751 mm předchozího dne na 759 mm.

K bližší orientaci následuje přehled o povětrnostním průběhu druhé dekády května 1910. Kolem 11. května bylo rozvržení tlaku vzduchu a teploty nad Evropou pro tvorbu prudkých větrů a bouřek zvláště příznivé. Již 10. května se vytvořila široká brázda nízkého tlaku vzduchu protínající Evropu od Středozemního moře a Jadranu až k Islandu a oddělující tak od sebe dvě oblasti vysokého tlaku vzduchu na jihovýchodě a jihozápadě.

Dne 11. května se přes severní Rusko nad severní Evropu rychle rozšířila oblast vysokého tlaku vzduchu, pod jejímž vlivem se za silných východních větrů částečně vyjasnilo a ve střední Evropě počalo silné oteplování. Tato severovýchodní oblast vysokého tlaku, v první dekádě ještě společně s dalšími oblastmi na jihu a jihovýchodě, měla na celém jihu Ruska a části Balkánu za následek abnormálně vysoké teploty, takže naměřeno bylo 25°C a místy taktéž i 30° ve stínu. Je tedy pochopitelné, že 11. května shora uvedeným rozvržením tlaku vzduchu vyvolané východní větry, z přehřátých oblastí přicházející, taktéž velmi teplé byly a teploty i v našich krajích o poledni na 25° až 30°C vystoupaly.

Západ pevniny zůstal prozatím chladný, protože nad oceánem ještě ležel poměrně vysoký tlak, zatímco přes horní Itálii pronikala do Evropy brázda nízkého tlaku. Na západě, jmenovitě v Belgii a Francii, a později taktéž na severozápadě Německa a Švýcarska ve dnech 10. a 11. května převládalo velmi studeného počasí s dešti a částečně též se sněžením (v Curychu 10. května sněžilo při 2°C). Takto vytvořené rovnoměrné rozvržení středně vysokého tlaku nad kontinentem se spádem k západu, vytvořilo situaci pro tvorbu bouří velmi příznivou.

Od 10. května se mělká tlaková níže nad Německem a Francií začínala projevovati taktéž i v našich krajích každodenní tvorbou četných bouřek s východními větry. Následkem těchto okolností byly vzduchové vrstvy, v nichž oblačnost se tvoří, ještě dosti chladné a přinesly kromě velkého množství srážek také ničivá krupobití.

V souladu s teplým kontinentálním rázem počasí se ve východoněmeckých zemích v květnu za nocí netvořila žádná rosa, kdežto na chladném západě a v jižních krajinách se ještě ojediněle rosa vyskytovala.

Pokusil jsem se získat další informace z kronik obcí, v jejichž blízkosti se tornádo pohybovalo. Přestože jsem nalezl několik lidí ochotných mi pomoci, nepodařilo se jim nic objevit. Jediná další zpráva, kterou jsem k tomuto případu prozatím odhalil, je přímo z obecní kroniky Merklína a popisuje dramatickou situaci průchodu tornáda velmi stručně.

Dne 11./5. 1910 odpoledne povstala větrná smršť, jíž vyvráceny veliké plochy lesa na Srnčím vrchu a zvláště ve Vitůni poblíže dolu "Jáchymky". Na hranicích obcí Merklín - Kloušov, u můstku na silnici, vyvráceny dvě mohutné lípy. Mimo to polámáno (mnoho stromů jiných). Smršť pohybovala se od jihu na severozápad.

Příběh nekončí, pokud máte jakékoliv informace související s tímto případem, kontaktujte mne.

Poděkování:
Martina Lacinová, ČHMÚ
Alois M. Holzer, www.tordach.org
Petr Novák, MěÚ Sušice
V. Žáková, MěÚ Bečov nad Teplou

Mapy poskytly: www.mapy.cz, © SHOCart, spol. s r.o.
Překlad: © 2008 Storm Encounter