Po týdnu tropických veder jsme se v pátek 16.6. konečně dočkali ochlazení v podobě studené fronty, která se po dlouhém otálení vydala z Německa nad naše území. Dlouhé čekání nám však bohatě vynahradila gigantickou bouří, která začala vznikat na hranicích s Německem po čtrnácté hodině a v průběhu odpoledne postupně přešla přes severní část našeho území. Do východních Čech dorazila až v podvečerních hodinách. Krátce po výjezdu jsem na stanovišti č.1 vyfotil její mohutný dóm s kovadlinou zasahující v tu chvíli až nad mou hlavu.

Měl jsem ještě trochu času než bouřka dorazí, takže jsem si zajel do Heřmanova Městce. Cestou zpět jsem v bodě č.2 pořídil další fotografie obří bouře, ale z roztržitosti jsem si nastavil špatně fotoaparát, takže složení panoramat se mi později značně zkomplikovalo. S několika zastávkami jsem se přesunul na místo č.3.

Bylo na čase vyfotit nějaké blesky, ale nejvíce jich bylo na sever ode mně, přesunul jsem se tedy na pozici č.4, kde byl lepší výhled. Tentokrát to bylo opravdu snadné, jen na tomto místě se mi podařilo vyfotografovat asi dvanáct blesků. Výboje trvaly extrémně dlouho, o čemž svědčí i husarský kousek, při kterém jsem pomocí progresivního snímání zachytil jeden blesk hned na dvě fotografie.

Bouřka postupně slábla a přesouvala se k severovýchodu. Musel jsem opět změnit stanoviště (č.5), abych mohl dál fotit blesky. Tady jsem se ale vůbec necítil dobře. Výhled na východ jsem měl dobrý, ale byl jsem příliš blízko, navíc jsem moc neviděl na opačnou stranu, odkud jsem slyšel přicházet další hřmění. Také na blesky jsem měl smůlu, takže jsem se zde raději moc nezdržoval a vyrazil jsem dál.

Zdálo se však, že je po všem. Ještě jsem se nějakou dobu bezcílně toulal krajinou pod Železnými horami, než jsem vyrazil k domovu. Teprve, když jsem při návratu překonal horský hřeben, jsem uviděl v místě č.6 vzdálené blýskání nad Pardubicemi a Chrudimí, které jsem předtím díky terénu nemohl spatřit. To mi dalo příležitost vyzkoušet si letos poprvé focení blesků na dlouhou expozici. Opět jsem ale neměl moc štěstí, blesky jakoby se mi vysmívaly a vždy trpělivě čekaly na prodlevu mezi dvěma záběry, nakonec jsem jich ale opět několik dostal. O půl jedenácté jsem dorazil domů. Překvapilo mě, že za celou dobu výjezdu jsem ani jednou nezmokl.