Kýčovitých západů slunce jsem nafotil už spousty, ale podívaná, kterou mi příroda připravila v pátek 25. srpna, byla neopakovatelná. Pro mě to byl nejkrásnější podvečer letošního roku. Přestože jsem se ze všech sil snažil tu nezapomenutelnou atmosféru svým snímkům nějak vtisknout, některé věci bohužel fotografie zprostředkovat nedokáže. Na západě ostré slunce zvýrazňovalo kontury rozbouřených, mammaty připomínajících, základen kumulů, zatímco na severu a východě barvilo do červena jejich řídnoucí partie, kterými prosvítala sytě modrá obloha. Ten barevný kontrast byl úžasný a tak mnoho pilotů vyrazilo k obloze vychutnat si ten zážitek z výšky.