Někdy ke konci 2000 jsem si pořídil tuhle zrezivělou panelku - Jawu 250/559 z roku 1967. Asi dva roky jsem na ní jezdil, ale potom měla nějakou poruchu, kterou jsem tehdy nedokázal odstranit, takže motorka osiřela v kůlně. V roce 2004 jsem začal poprvé pomýšlet na její renovaci a dokoupil jsem si k ní přívěsný vozík PAv-40/B. O tyto vozíky je stále velký zájem a těžko a draho se shánějí, zvláště pokud jej chcete s platným typovým průkazem. Já jsem nakonec jeden takový vozík sehnal v Praze. Byl ve velmi žalostném stavu, ale i tak jsem byl šťastný, že jej mám a pustil jsem se hned do jeho záchrany.

Pak jsem ale musel práce na dlouhou dobu úplně přerušit a k renovaci jsem se tak mohl vrátit teprve na jaře roku 2006. Nejprve bylo třeba celou motorku rozebrat do posledního šroubku. Vzpomínám si, jak jsem dobrou polovinu šroubů ukroutil, nebo musel odvrtat. Dlouhá desetiletí zanedbávání údržby si vybrala svou daň.

Všechny demontované díly jsem ihned čistil benzínem a připravoval k přestříkání. Nechtěl jsem motorku uvádět do originálního stavu, více se mi zamlouval retro styl. V nedaleké vesnici jsem kdysi koupil na zakázku vyrobené kožené sedlo od jednoho nadšence, který měl tehdy bleděmodrou třistapadesátku s PAvem a sajtkárou. Tato barevná kombinace se mi velmi zalíbila a chtěl jsem něco podobného. Po přestříkání jsem jednotlivé díly začal znovu sestavovat. Mezitím jsem dal motor na výbrus a když se mi vrátil, sestavil jsem jej a osadil na rám. Původně jsem měl v plánu předělat elektřinu na 12V a zapalování na tyristorové, ale nakonec jsem od toho upustil. Kabeláž jsem ovšem natáhnul kompletně novou. Na obou kolech jsem převlékl plášť a koupil jsem nový i na PAva, hlavně proto, že starý měl rychlostní limit pouze do 70 km/h. Staré výfuky nemělo smysl zachraňovat, takže jsem koupil doutníky nové. Překvapilo mne, že tyto náhradní díly na českou motorku se vyrábějí v Turecku, kde jsou Jawy dodnes nesmírně populární (viz. například reportáž ČT1 z pořadu Objektiv na YouTube).

Po téměř dvou měsících intenzivních prací byla motorka konečně hotová a nastal okamžik prvního nastartování. Byl to okamžik pravdy, teď se mělo ukázat, jestli ta dřina opravdu za něco stála. S bušícím srdcem se mi ji skutečně napotřetí podařilo nakopnout a motor se rozběhl ! Bylo třeba ještě trochu seřídit volnoběh, sytost směsi a předstih, ale motor fungoval na jedničku. Po několika zkušebních jízdách jsem byl připraven na technickou kontrolu, kterou jsem vzápětí bez problémů prošel.

Po několika kilometrech provozu se však začaly projevovat různé netěsnosti, až do renovace kvalitně zanesené nečistotou. Nejprve jsem si všiml unikajícího oleje ze zadní kyvné vidlice. Musel jsem tedy celou zadní část motorky odstrojit a vyměnit stará omačkaná "futýrka" za nová. Vzápětí se ukroutil náhon tachometru, rozebral jsem tedy spojku a mechanismus řadící páky, abych se k vadnému dílu dostal a mohl jej vyměnit. Do třetice začal unikat olej také z levého předního tlumiče, což si vyžádalo pro změnu demontáž celé přední části motorky a výměnu těsnění. V konečném důsledku jsem tedy motorku kompletně rozebral hned dvakrát :-).

Nakonec se však podařilo všechny nedostatky vychytat a motorka k mé radosti spolehlivě slouží. Celkem mi renovace zabrala skoro čtyři měsíce intenzivní každodenní práce a náklady se myslím vyšplhaly přibližně na 14.000,- Kč. Uvést motorku do originálního stavu by však bylo určitě mnohem dražší. Závěrem žádám případné čtenáře - odborné restaurátory, aby byli vůči mým barbarským praktikám a otřesnému vkusu schovívaví. Byl to můj první pokus o renovaci bez jakýchkoliv předchozích zkušeností a za úspěch považuji už jen to, že mi po montáži nezůstaly žádné "přebytečné" součástky.