Na pondělí 14.5. předpověď znovu hlásila přechod zvlněné studené fronty přes naše území k severovýchodu a ČHMÚ tentokrát dokonce vydal varování před nárazovým větrem, přívalovými dešti a krupobitím. To vypadalo na nadějný lov, ale pohled na předpovědní mapu mě zase rychle schladil. Opět to vypadalo, že fronta zasáhne pouze západní část republiky, ale měl jsem se na pozoru a doufal, že budu mít štěstí. Po čtvrté hodině odpolední jsem v Čáslavi pozoroval Cumulonimbus prudce rostoucí dle mého odhadu někde v prostoru nad Uhlířskými Janovicemi. Jeho kovadlina rychle pokryla velkou část oblohy a vypadala opravdu impozantně, ale nezaznamenal jsem žádnou elektrickou aktivitu.

V zástavbě jsem neměl téměř žádný výhled, musel jsem z města, ale kam ? Směrem k jádru se mi moc nechtělo a taky se zdálo, že bouřka postoupí nad město a tak jsem vyrazil na severovýchod. Dva kilometry za Čáslaví jsem na autobusové zastávce pořídil následující snímky. Na nich jsou patrné dvě výrazné srážkové oblasti, ale podle animace v tuto chvíli ještě bouřka nebyla elektricky aktivní. To se mělo za deset minut změnit, ale mezitím se stalo něco, co veškeré mé naděje dokonale pohřbilo.

Bouře prudce mohutněla a její kovadlina se bleskově rozpínala nad mou hlavou. Bylo zřejmé, že se blíží velmi rychle a tak jsem se promptně stáhl, abych se na ni připravil. Tou dobou však bouře provedla zákeřný úhybný manévr směrem ode mně, křížem k převládajícímu směru větru. To jsem ale cestou nepostřehl a tak když jsem skončil na úpatí Železných hor, chvíli jsem nechápal, co se stalo. Měl jsem teď sice perfektní výhled, ale bouřka mi unikala k severu a já jsem věděl, že už nemám šanci. Kdybych alespoň viděl nějaké blesky... Přestože tou dobou již bouře zuřila plnou silou, měl jsem díky dešťové cloně opět smůlu. V kovadlině jsem pouze zpozoroval dlouhé pruhy mammatů, které však nebyly příliš zřetelné.

Někdy v této době se kovadlina od bouřky musela odtrhnout a vítr ji unášel na severovýchod. Kolem 17:30 již zasahovala až nad Heřmanův Městec. Vydal jsem se za ní až do Bylan a pořídil ještě několik snímků. Při návratu domů, když se mi opět otevřel výhled na severozápad, jsem uviděl druhou bouři, která mezitím vyrostla na místě té první. Byl jsem však příliš daleko a dost unavený na to, abych ji pronásledoval, takže jsem se vrátil domů. Bilance tohoto mého zatím nejdelšího, ale zpackaného výjezdu byla zoufalá: jeden ozorovaný blesk a 80 najetých kilometrů.