Ve středu 6.6.2007 nad naše území zasahoval od jihovýchodu příliv teplého instabilního vzduchu, ve kterém se v odpoledních hodinách vytvářely četné přeháňky a bouřky. Už kolem 15:00 jsem na východním obzoru pozoroval mohutnou hradbu oblačnosti, která se pomalu blížila. V průběhu odpoledne jsem dostal zprávu o řádění silné bouře v oblasti Vysokého Mýta, takže jsem se na její příchod připravil a kolem 18:00 jsem jí vyjel naproti na stanoviště č.1. Hned mi bylo jasné, že tahle bouřka bude silná. Blesků jsem zatím nepozoroval mnoho, ale některé poblikávaly velmi dlouho a také hřmění bylo hrozivější.
Mapu poskytly: www.mapy.cz, © SHOCart, spol. s r.o.
Na tomto místě jsem neměl dobrý výhled a také v základně ještě nebylo co fotografovat. Rozhodl jsem se, že budu postupovat s bouřkou na severozápad a přesunul jsem se nejprve na své oblíbené místo v půli svahu Železných hor a po chvíli až na samotné úpatí (stanoviště č.2 a č.3). Jakmile se čelo bouře přehouplo přes okraj srázu, zasáhl mě poprvé prudký poryv větru - húlava. V tu chvíli se před bouří začala tvořit další konvektivní oblačnost, která se zformovala do Whale's mouth a stále mohutněla. Z druhé strany se ke mně rychle blížila stěna intenzivních strážek a blýskalo se velmi blízko. Tady jsem zůstat nemohl, vyrazil jsem tedy rychle na Čáslav.
Při svém úprku (protože jinak se to nazvat nedá) jsem na chvilku zastavil na č.4, abych vyfotografoval rostoucí Whale's mouth. Húlava mě ale dostihla během několika okamžiků a znemožnila mi opět další focení, protože hnala kapky sílícího deště do mého objektivu. Následovala série rychlých přesunů a krátkých zastávek, kdy jsem jen stačil pořídit dvě-tři fotografie přes čelní sklo a opět jsem musel ujíždět. Bouře mě svírala jako do kleští, už nebyla jen za mnou, ale i po stranách, stále se mi však dařilo držet si před ní těsný náskok.
Asi tříminutovou, tedy docela dlouhou, pauzu jsem si dopřál v Žehušicích (č.5), protože Whale's mouth v tu chvíli nabyla takových rozměrů a intenzity, že jsem to v životě neviděl. Obloha nad mou hlavou se doslova vařila. Některé "bubliny" mraků se propadaly dolů, jiné v těsném sousedství byly tlačeny vzhůru, do toho hrozivě hřmělo a kolem v prudkém větru létaly ulámané drobné větve a listí ze stromů.
Musel jsem dál, zamířil jsem na Kolín. Cestou jsem projížděl lesíkem, za kterým jsem už zdálky pozoroval rozvířený prach z pole. Zastavil jsem (č.6), abych si jej vyfotil, ale k mému zklamání na fotografiích nebyl skoro patrný. Nasadil jsem kryt objektivu, vypnul a odložil foťák, když v tu chvíli mě opět zasáhla húlava. Na pár okamžiků nebylo vidět nic, než hnědou mlhu. Než jsem však připravil fotoaparát a pořídil další snímky, hlavní nápor trochu polevil.
Pokračoval jsem dál, ale začalo to být úmorné. Neznal jsem místní silnice a postupně mi docházelo, že závod s bouří začínám prohrávat a tak když jsem na východě zahlédl světlejší mračna, rozhodl jsem se bouřce uhnout. Zamířil jsem do Svatého Mikuláše, kolmo na směr jejího postupu a tam mě zasáhla naplno. Spustil se prudký liják a obrovské kapky deště bubnovaly do mého vozu, jakoby to byly kroupy a vítr s ním lomcoval tak, že bylo obtížné řídit. Zastavil jsem na odpočívadle v polích a počkal, dokud húlava nepřejde. Poté jsem se vydal na cestu domů. Stále silně pršelo a blýskalo se, ale vítr polevil a tak byla teď jízda úžasně pohodlná. Schválně jsem si nevybral nejkratší cestu domů, ale vrátil jsem se do oblasti, kterou bouře prošla, abych obhlédl škody. Očekával jsem, že budou větší, takhle jsem narazil pouze na několik menších větví ležících na silnici a jeden vyvrácený strom, ale ten tam mohl být už dříve.
