Tohoto dne se opakovala situace ze včerejška. Bouřky začaly růst kolem 15:00 a kovadlina z jedné takové někde nad středními Čechami o hodinu později už zasahovala až nad mé bydliště. Při výjezdu jsem pořídil několik snímků mammatů, které se v ní začaly vytvářet, ale mým cílem byla jiná bouřka, která postupovala z východu přímo proti mně. Zastavil jsem na letišti a začal fotografovat zatím ještě vzdálený, a tak nezřetelný, húlavový límec, před kterým se intenzivně blýskalo. Tou dobou mně na severu zaujala roztrhaná oblačnost připomínající tromby (frakty). Takových útvarů už jsem viděl nespočet a naučil jsem se jimi nevzrušovat, protože nemají hladkou strukturu a nerotují. Tentokrát byl ale jeden z nich zvláštní, byl tenký jako provázek, na jednom nebo dvou místech jakoby přetržený, byl delší než ostatní a povrch měl podezřele hladký. Rotaci jsem na tu dálku nebyl schopen rozpoznat, ale viděl jsem, že se ten provázek vlní. Fotoaparát jsem měl připevněný na speciální platformě na sedadle spolujezdce, protože jsem se snažil zachytit blesky, a nechtělo se mi ho sundávat. Nakonec, když jsem viděl, že se útvar rozpadá, mi to nedalo a vyfotil jsem ho. Na výměnu objektivu s delším ohniskem ale nebyl čas, takže jsem použil pouze 55mm. Teprve teď jsem si všiml, že mám ještě z předchozího večera nastaveno ISO1600, takže všechny předchozí fotografie jsou trochu zašumněné. Útvar vzápětí zmizel a já se zase začal věnovat bleskům.

Bouře se rozdělila na dvě části. V severním jádru se silně blýskalo, ale jinak nebylo ničím zajímavé (a vzápětí zaniklo), zato jižní začalo vytvářet cosi jako wall cloud, takže jsem se rozhodl pro něj. Dlouhou dobu mi ve výhledu na útvar bránily terénní nerovnosti, takže jsem neviděl na jeho spodní část. Teprve když jsem sjel na úpatí Železných hor, jsem poznal, že se jedná o rostoucí húlavový límec.

Blesky byly opět dlouhodobé, ale nebylo jich mnoho. Chtěl jsem si bouři nadjet a tak jsem vyrazil do Čáslavi na jedno své oblíbené místo, kde, jak jsem doufal, nějaké z nich vyfotím. Neměl jsem však štěstí. Bouřka směřovala na Žleby, vydal jsem se za ní a zkusil to znovu. Opět jsem byl neúspěšný. Zasáhly mě intenzivní srážky, takže jsem pronásledování vzdal a rozhodl se k návratu. Cestou domů jsem ještě do třetice zkusil štěstí v infračerveném spektru a nakonec se mi s vypětím všech sil podařilo jeden jediný blesk zachytit. Na závěr zmíním ještě jednu zajímavost. Když jsem 25.5. fotografoval noční bouři, slyšel jsem v nočním tichu přerušovaném pouze hřměním naprosto zřetelně paví volání. V článku jsem se o tom nezmínil, nechtěl jsem být za blázna. Když jsem se teď vracel domů, v sousední vesnici, odkud jsem tehdy fotky pořizoval, jsem ho uviděl jak se naprosto volně prochází podél silnice a vůbec se nebojí. Takže tady je.