V pátek 28. září postupoval přes Českou republiku frontální systém, na kterém se trochu neočekávaně vyskytlo několik ojedinělých a slabých bouřek. Celý den byl ve znamení přeháněk nebo trvalého deště, nízkých teplot a také foukal silný vítr s nárazy kolem 20 m/s. Kolem půl třetí odpoledne se na našich jižních hranicích vytvořila slabá squall line, která rychle postupovala na SSV a svým západním okrajem zasáhla také mé bydliště. Počasí během dne jsem průběžně sledoval a černou hradbu oblačnosti na jihu nebylo možné přehlédnout. Asi dvacet minut před příchodem squall line jsem vlevo před ní pozoroval rostoucí mammaty, které však byly izolované a brzy zanikly.

Ve čtyři hodiny jsem vyrazil bouřce vstříc a první zastávku jsem si udělal hned na letišti, odkud jsem měl celou formaci jako na dlani. Asi po pěti minutách, současně s přistáním posledního opozdilého Blaníka se silně rozpršelo a hřmělo už skutečně velmi blízko.

Rozjel jsem se na Přelouč, tedy ve směru postupu bouře, ale ta postupovala velmi rychle. Blesků bylo málo a základna byla jednolitě šedočerná bez jakýchkoliv rysů. Honička s bouří byla tedy předem prohraná a navíc neslibovala žádné zajímavé úlovky. Ve čtvrt na pět jsem se tedy vydal na západ, abych se dostal z oblasti srážek. Postupně jsem zastavil na několika svých stanovištích, ale bouře byla "plochá" a nezajímavá. Dlouho nebylo co fotit, teprve před pátou hodinou se v jejím týlu začaly tvořit opět nepříliš výrazné mammaty. Už v tuto chvíli jsem poprvé zadoufal, že by mohly vydržet do té doby, než vykukující slunce sestoupí níž a osvítí je zespoda. Mammaty se však brzy rozplynuly a já se rozhodl k návratu domů. Stále jsem ještě slyšel sporadické hřmění, ale bouřka byla tak ubohá, že jsem o ni úplně ztratil zájem.

O půl šesté večer mi to však nedalo a šel jsem se přecijen podívat z okna své pracovny v podkroví a to co jsem spatřil mě opět vlilo trochu vzrušení do žil. Na východě se totiž formovala skupina velmi výrazných mammatů a má šance na jejich osvícení sluncem opět ožila. Už z prvních fotografií z terasy je velmi dobře patrné, že zapadající slunce svítilo velmi intenzivně, nebylo cloněné žádnou oblačností a temným mračnům na východě dodávalo hrozivý temný vzhled. Zaplesal jsem radostí, stíny už byly opravdu dlouhé. Skočil jsem do auta a vyrazil na lov mammatů.

Cestou do Heřmanova Městce jsem několikrát zastavil a pořídil sérii fotografií. Bylo však znát, že mammaty postupně mizí a zanikají a má naděje se začala opět rozplývat. Sjel jsem z hlavní silnice k obci Načešice, abych se dostal mezi slunce a mammaty, protože jsem na jihovýchodě zpozoroval pravou část duhového oblouku a doufal jsem, že brzy bude patrná i levá a tu jsem chtěl dostat před mammaty. Ty však rychle slábly, nakonec se ale přecijen slabý levý oblouk před nimi skutečně začal tvořit. Slunce však stále bylo ještě velmi vysoko a mammaty neosvítilo. Ty vzápětí zmizely úplně, duha však stále rostla, takže jsem se rozhodl pokračovat ve výjezdu a vyrazil jsem na Chrudim. U obce Morašice jsem strávil asi dvacet minut pozorováním duhy, která během té doby dosáhla svého maxima a opět začala mizet.

Otočil jsem se k návratu na předchozí stanoviště, abych ještě vyfotografoval západní obzor, kde se tvořila pěkná oblačnost. Slunce již zapadalo a v jeho posledních paprscích jsem ještě zpozoroval slabou část pravého oblouku duhy a za ní na jihovýchodě opět se tvořící mammaty, které jak se zdálo rostly, ale v tu chvíli slunce zapadlo, duha zmizela, mammaty přestaly být v černé mase mraků patrné, takže jsem se vrátil domů. Také začalo být velmi chladno, stále foukal čerstvý vítr a teplota klesla na 11°C.