Jednoho dne za mnou přišla manželka, že v rohu zahrady pod přístřeškem u staré králíkárny objevila nějaký pelech, ze kterého na ni něco hrozivě syčí a prská. Vyzbrojil jsem se tedy malými hrabičkami na záhonky a společně jsme se vydali zjistit, jaký nevítaný host se nám usadil na zahradě. Když jsem opatrně rozhrnul chomáč trávy a listí, zjistil jsem, že pod tímto opřeným plechem se nám zazimoval malinkatý ježek. Udivilo nás, jak něco tak malého dokáže vydávat tak hlasité s opravdu hrozivé zvuky.

Řekli jsme si, že mu zařídíme luxusní apartmá. Z kůlny jsem vzal starou bedýnku, vyřízl do ní otvor a vystlal ji upěchovaným senem. Místo, kde měl ježek původní pelíšek, jsem vyčistil a do hlíny částečně zahrabal dvě cihly, na které jsem bedýnku položil. To ji mělo uchránit proti případné vzlínající vlhkosti. Na střechu bedýnky jsem použil starou dřevěnou desku, která se už nehodila k ničemu jinému a zatížil ji cihlami. S případným zatékáním vody jsem si hlavou lámat nemusel, protože bedýnka byla pod přístřeškem. Proti chladu jsem ještě stěny obložil dalšími cihlami a vchod zakryl plechem tak, aby do něj nezafukovalo. Do misky jsme ježkovi nachystali nějaké oříšky, piškoty, ovoce a také mléko. To jsem ovšem vzápětí nahradil čistou vodou, protože jsem tušil, že by mu mohlo způsobit průjem a dehydrataci, stejně tak jako kočkám, když na něj nejsou zvyklé. Ovoce jsme později zaměnili za kočičí granule, protože jej nežral.

Ježek si nakonec nového příbytku příliš neužil, protože jsem zjistil, že nemá potřebnou váhu a se svými 400g by během zimního spánku zemřel hlady. Kontaktoval jsem tedy Český svaz ochránců přírody a asi po týdnu, zatímco se ježek v bedýnce spokojeně zabydlel, jsem jej předal pracovníkovi záchranné stanice ČSOP 44/03 z Boru u Skutče, kde ježek právě tráví zimu pod dohledem odborníků.