V sobotu 1.3. a v neděli 2.3.2008 dorazila nad naše území od západu mohutná tlaková níže meteorology pojmenovaná Emma, která se v celé Evropě projevila ničivým větrem a frontálními bouřemi. Předpověď varovala, že vítr nás zasáhne ve dvou stejně silných vlnách, první měla udeřit v sobotu a druhá v neděli. Již v pátek odpoledne jsem proto obešel svou zahradu, uklidil nebo zajistil všechny lehčí předměty a také se připravil na případný výjezd do terénu. Příležitost k němu se naskytla brzy.

Již v sobotu dopoledne se nad Německem vytvořila dlouhá squall line, která se spolu se sílícím větrem velmi rychle přesouvala nad naše území. Česká detekce blesků v této době ještě nebyla funkční, z toho důvodu je zde umístěn snímek pozdější, kdy se už čára fronty nacházela nad Moravou. Mnohem dříve, když bouře ještě řádily ve středních Čechách, jsem jim vyrazil naproti a zastavil čelem k nim na vhodném místě pod svahem Železných hor. Byl jsem pouhé dva kilometry od domova, nechtěl jsem se totiž příliš vzdalovat pro případ, že nastanou nějaké komplikace.

Brzy jsem začal v oblačnosti pozorovat první CC blesky. Déšť zvolna sílil, připravil jsem si fotoaparát a kameru a vyčkával. Náhle jsem poznal, že je to tady. Silnice vedoucí do Čáslavi začala mizet v šedé cloně deště a projíždějícím vozům zablikala brzdová světla. Vzápětí přišel první náraz húlavy a k dešti se přidaly menší kroupy. Vítr nepolevoval, ale naopak zvolna sílil a stále více lomcoval mým vozem. Kroupy bubnovaly na čelní sklo a déšť silně zhoustl. Po své levici jsem koutkem oka zahlédl strom padající přímo na silnici. To už začínalo být docela vážné.

Po několika minutách však vítr polevil, pokusil jsem se tedy zavolat domů a zjistit, jak to tam vypadá, ale síť byla přetížená a nepodařilo se mi to. Trochu jsem tedy znervózněl a vydal se raději k domovu. Cestou jsem uvízl v koloně vozů, protože na několika místech ležely přes silnici stromy, škody na budovách jsem však zatím nepozoroval. Překonat vzdálenost dvou kilometrů mi trvalo asi čtvrt hodiny a když jsem se konečně dostal ke svému bydlišti, s hrůzou jsem pozoroval spoušť v okolí. Vichřice smetla ve vsi mnoho vzrostlých stromů, povalila ploty a kam jsem se podíval, všude chyběly tašky na střechách a některé byly poškozeny opravdu vážně. To už jsem se opravdu začínal bát, zda je manželka s dcerou v pořádku a jak moc je náš dům poškozen. Má nervozita ještě stoupla, když jsem zjistil, že silnice do vsi je zatarasena rozlomeným stromem.

Pokusil jsem se k domovu dostat z opačné strany a cestou jsem pozoroval ještě rozsáhlejší škody. Sousedům vichřice smetla plechovou střechu o rozměrech 6x4 metrů a tento obrovský kus plechu letěl vzduchem 150 metrů, dokud nenarazil na stromořadí, po kterém se teprve svezl k zemi aniž by za letu poškodil skleník, který mu stál přímo v cestě. Také cesta z druhé strany byla neprůjezdná kvůli vyvrácené túji, kterou se mi však podařilo odtáhnout ke krajnici. Když jsem doma zjistil, že se nikomu nic nestalo, hodně se mi ulevilo. Zbývalo však ještě obhlédnout škody na majetku. Rodinný dům k mému překvapení zkázu přečkal bez nejmenší újmy. Další zděná budova, kde mám dílnu a garáž, utrpěla jen lehké škody na střeše a tak nejhůře dopadl zděný zahradní domek, kterému na střeše chybělo několik hřebenáčů a krajní tašky na návětrné straně byly posunuté. Mohl jsem si oddechnout, ale některým sousedům zbyly jen oči pro pláč a největší škody utrpěly hlavně starší budovy. Všichni se hned pustili do nejnutnějších oprav a kdo vyvázl bez úhony, pomáhal postiženým jak se dalo. Práce na střechách nám však silně komplikoval silný nárazový vítr a později začalo také vydatně pršet.

Ještě odpoledne jsem vyrazil obhlédnout škody v okolních vesnicích, ty však zdaleka nebyly tak rozsáhlé jako u nás. V neděli jsme s obavami a úzkostí očekávali další stejně intenzivní vlnu větru a báli se, že provizorně pospravené střechy této síle neodolají. Naštěstí však žádné bouřky nepřišly, vítr polevil a nám se tak podařilo překonat řádění Emmy bez další pohromy.