Ve čtvrtek 15. května jsem ve tři hodiny odpoledne vyrazil z Tábora na cestu domů a již někde u Pelhřimova jsem zhruba v prostoru nad Prahou pozoroval růst opravdu mohutné bouřkové buňky postupující k východu. Pokud bych měl soudit jen podle její kovadliny, tipoval bych ji na supercelu. Cesta z Tábora trvá dvě hodiny, takže jsem se ani nezdržoval fotografováním a spěchal rychle domů.

Jak je vidět z druhého snímku radaru, bouře během mé cesty opravdu nabrala na síle a bylo to znát i na jejím vzhledu. Přibližně v té době jsem se nacházel v Havlíčkově Brodě.

Během cesty se mi podařilo získat před bouří trochu náskok, takže když jsem dorazil domů, byla odhadem někde nad Uhlířskými Janovicemi. Doma jsem na radaru uviděl, že buňka mezitím zanikla, ale před ní se vytvořila nová menší. Do batohu jsem přibalil druhý autostativ a kameru a vyrazil jsem jí vstříc. Na svahu Železných hor jsem pozoroval, jak se blíží a její húlava na polích zvedá mračna pylu či prachu, což je pěkně vidět na videu. Bouřka však rychle slábla, blesků stále ubývalo a ač jsem se snažil sebevíc, žádný se mi nepodařilo zachytit.

Když se bouřka přiblížila nadosah, ustoupil jsem před ní k Heřmanovu Městci a znovu se pokoušel vyfotografovat nějaké blesky. Opět jsem nebyl úspěšný a to už mi začínalo opravdu vadit, protože letos jsem ještě žádný blesk fotoaparátem nezachytil. To už snad ani nemůže být náhoda. Pokud pořizuji dvouvteřinové expozice v intervalu také zhruba dvou vteřin, mezitím se pětkrát zablýskne a pokaždé mezi expozicemi, tak to už není normální. U jedné bouřky bych to ještě pochopil, ale tohle se mi teď děje stále. A co hůř, s kamerou mám stejné trápení. Na chvíli ji odložím nebo otočím jiným směrem a do pěti vteřin se zableskne v místě, kam byla dosud namířena.