Nabuzen včerejším tornádem u Mohelnice jsem celý den bedlivě sledoval detekci blesků a doufal, že se dočkám alespoň nějaké pěkné bouřky. Po obvodu naší země sice bouře vznikaly, ale ve středu republiky zela v blescích dlouhou dobu široká díra. Někdy kolem půl čtvrté mi však svitla jiskřička naděje. Všiml jsem si, že bouře zuřící nad Prahou se vydala přesně mým směrem. Bylo sice znát, že slábne a zaniká, ale znám sílu Železných hor a tak jsem věřil, že se bude na co dívat.

Když jsem bouřce vyjel naproti, bylo asi pět hodin. Tou dobou již nebyla elektricky aktivní, pak ale zasáhla orografie. Jakmile bouře dosáhla úpatí svahu, přímo jsem cítil, jak se znovu nadechuje k životu. Na jejím čele začal rychle mohutnět húlavový límec a znovu se ozvalo hřmění.

Karty byly rozdány a hra na kočku a myš mohla začít. Rychle jsem se přesunul na letiště abych udělal několik snímků, ale tam jsem pochopil, že musím okamžitě zmizet. Vyrazil jsem k východu směrem na Chrudim.

Po několika zastávkách jsem se na okraji Heřmanova Městce rozhodl postavit se bouři čelem. Jet dál nemělo smysl, mezi Heřmanovým Městcem a Chrudimí není k totografování západním směrem žádné vhodné stanoviště. Sjel jsem tedy na polní cestu a pozoroval, jak bouře stále mohutní a rychle se blíží. Arcus na jejím čele mne brzy dosáhl a v tom do vozu udeřila húlava a docela jej rozhoupala. Po několika dalších vteřinách se spustil přívalový déšť.

Když srážky trochu ustaly, otočil jsem vůz a nějakou dobu ještě bouři sledoval zezadu. Ať jsem dělal co jsem mohl, nepodařilo se mi žádný blesk vyfotit, ale pár jsem jich zachytil alespoň na video. Letos zjara mám na focení blesků stejnou smůlu jako vloni. Tehdy se mi ale podařilo to prokletí zlomit a zachytit spousty krásných blesků a opravdu úchvatných bouří. Doufejme, že letos bude také další průběh roku obdobný :-)