Frustrován dosavadními neúspěchy jsem tohoto dne uspořádal svou dosud nejdelší bouřkovou štvanici. Zpočátku situace vypadala velmi slibně, první hřmění jsem zaznamenal již kolem třetí hodiny odpolední, buňka rostoucí přímo nad mým bydlištěm však vzápětí zanikla. Krátce poté ale nedaleko vyrostla mnohem lépe formovaná bouře a já za ní nedočkavě vyrazil. Vůbec to nechápu, ale ačkoliv jsem se jí držel jako klíště, neviděl jsem téměř žádné blesky, přestože hřmělo téměř nepřetržitě. O fotografování blesků nemohla být vůbec řeč, ale zkusil jsem štěstí s kamerou. Jak jinak, než bezúspěšně...

Neztrácel jsem však naději, od jihovýchodu se blížila další buňka. Proto jsem se rozhodl druhou bouřku nepronásledovat, ale počkat si na třetí a dokonce jsem ji vyjel i vstříc. Mezitím jsem pozoroval, jak předchozí bouře nabírá na síle a na chvíli jsem svého rozhodnutí zalitoval.

Na třetí bouři jsem opět i přes neustálé hřmění nepozoroval téměř žádné blesky. Bouře mne míjela východním směrem, rozhodl jsem se tedy za ní vyrazit do Heřmanova Městce. Když jsem tam dorazil, zjistil jsem, že mi uniká dále k východu. Pokračoval jsem tedy přes Chrudim až do Hrochova Týnce, kde se mi podařilo jí nadjet a připravit se na ni. Netrvalo dlouho a její jádro mne dohnalo. Blesky opět nebyly příliš viditelné, ale takhle silné, dlouhodobé a burácející hřmění jsem už dlouho neslyšel. Fotografoval jsem a točil video, ale nebylo mi to vůbec nic platné, opět žádné viditelné blesky.

Bouřka se pomalu vzdalovala a mne se zmocnila posedlost. Chtěl jsem stůj co stůj získat alespoň nějaký slušný materiál. Vyjel jsem směrem na Vysoké Mýto, teď jsem se ale již pohyboval v těsném závěsu bouře, takže srážky zde byly vydatné. Ve vyjetých kolejích místy stálo velké množství vody, které mne pokaždé viditelně zbrzdilo, strhávalo řízení do stran a místy jsem musel značně zpomalit. I když mám nové letní obutí, vody bylo tolik, že jsem se začal bát aquaplaningu. Několik blesků jsem během jízdy sice zahlédl, ale na videu jsou téměř neznatelné, protože byly silně cloněny deštěm. Bouře zatím nepolevovala, takže když jsem dorazil do Zámrsku, ani jsem nezastavil a pokračoval dále k Chocni. Tady se silnice začínala kroutit v mělkých údolích a okolní kopce mi značně ztěžovaly výhled. V Chocni jsem na chvíli zastavil abych pořídil nějaké video, ale vzápětí jsem již pokračoval dále k Brandýsu nad Orlicí. Tam jsem však již nedojel. Poznal jsem, že se bouře rozpadá a terén mi neumožňoval řádný výhled. Rozhodl jsem se k návratu. Bylo 20:00, a já si najednou uvědomil, že se nacházím 60 kilometrů od domova. Domů jsem se vracel stejnou trasou, ale před Zámrskem jsem zapomněl odbočit a skončil jsem v obci Rzy u Dobříkova, kde voda zcela zaplavila silnici a místní občané již začali odklízet škody. Poznal jsem, že jedu špatně a také jsem chtěl zaplavenou silnici natočit na video, takže jsem se na konci obce otočil k návratu. Již předtím mne občané gestikulací upozorňovali, ať jedu pomalu a dám si pozor. Při cestě zpět mi ale jeden obecní magor, který se zřejmě cítil značně důležitě, téměř skočil pod kola a tak divoce rozhazoval rukama, až jsem se bál, že si do mého auta snad i kopne. Poté však spatřil podivné instrumenty v mém voze a trochu zjihnul. Využil jsem příležitosti, výmluvným gestem mu neverbálně sdělil co si o něm myslím, a ujel. Přesto se mu podařilo rozhodit mne natolik, že jsem zaplaveným úsekem silnice pouze projel a kameru ani nezapnul. Cestou k Zámrsku jsem pozoroval již čtvrtou bouřku postupující v závěsu za tou třetí, ale na další zbytečnou honičku už jsem neměl chuť. Domů jsem dorazil krátce před 21:30 a již cestou jsem zaregistroval nepřehlédnutelné blýskání. Doma jsem okamžitě zkontroloval radar a uviděl, že přímo nade mnou vzniká další buňka. Zaúpěl jsem vyčerpáním, na web hodil hlášku o prožitém utrpení a přichystal se k výjezdu. Mezitím však začalo silně pršet, což jsem tentokrát milerád uvítal. Pouze jsem tedy do dvěří na balkón postavil stativ a pokusil se nějaký blesk vyfotit z pohodlí domova. Zkuste hádat, jak to dopadlo...