Zvlněná studená fronta postupující jen zvolna k severovýchodu přinesla v pátek odpoledne nad naše území pás bouřek v podobě dlouhé úzké squall line, jejíž jižní část zasáhla také mé bydliště. Bouřky mne tentokrát trochu překvapily. Měl jsem doma hodně práce a vývoj situace jsem tedy sledoval jen velmi zběžně. V podvečerních hodinách jižní křídlo squall line dokonce úplně zmizelo z detekce blesků. Když jsem však před osmou hodinou večerní vyšel na zahradu, uviděl jsem v dálce na severozápadě rostoucí hradbu oblačnosti a došlo mi, že tahle noc bude dlouhá.

Dlouho jsem bouřku jen po očku sledoval a zkoušel odolat nutkání vzít auto a pustit se za ní. Do výjezdu se mi tak nechtělo... Pak mi to ovšem nedalo a řekl jsem si, že si alespoň vyfotím čelo oblačnosti. Vzal jsem tedy fotoaparát a vyšel na letiště pořídit nějaké panorama. Mezitím se již začalo silně blýskat a já se tedy rozhodl pro kompromis - budu fotografovat alespoň z domu. Přesunul jsem se do ložnice v prvním patře a namířil stativ přes letiště směrem k jižnímu křídlu bouře.

Když první kapky zabubnovaly o okenní parapet, přenesl jsem si stativ s fotoaparátem z ložnice do pracovny na druhou stranu domu. Při manipulaci se stativem jsem zřejmě musel nějak zavadit o ostřící prstenec objektivu přepnutý na manuál, protože první fotografie z balkónových dveří jsou neostré. Než jsem si špatného ostření povšiml, stačil jsem pokazit několik nádherných blesků, z nichž hned ten první mě mrzí nejvíce.

Další snímky jsou již pořízené po přeostření.

Balkónové dveře značně omezovaly zorné pole fotoaparátu a díky tomu jsem přišel o několik opravdu blízkých úderů blesku. Naštěstí pršelo jen slabě a déšť zakrátko ustal úplně, takže jsem brzy mohl stativ postavit přímo na terasu a rychle se klidit do bezpečí pracovny. Bouře byla ještě stále blízko, takže jsem nechtěl nic riskovat a raději jsem pořizoval snímky přes zavřené dveře dálkovým ovladačem.

Později po přechodu squall line se v jejím týlu vytvořila další buňka, která se svým východním okrajem otřela o mé bydliště. Ven se mi nechtělo a manželka s dcerou již v ložnici stejně spaly. Nechal jsem tedy bouřku bouřkou a po dlouhé době jsem si opět dopřál ten luxus nechat se v bezpečí domova zvolna ukolébat hřměním a v záři blesků za oknem spokojeně usnout vedle svých blízkých.