Ve čtvrtek 30. dubna jsem konečně mohl vyrazit na svůj letošní první lov. V průběhu odpoledne se nad střední Evropou tvořilo množství slabých bouřek postupujících od východu na západ. Všechny buňky se mi však obloukem vyhýbaly, takže prozatím mne toto dění ponechávalo chladným.

V podvečerních hodinách ale v jižní polovině našeho území bouřková činnost zesílila a jednotlivé přicházející bouřky dokonce utvořily zřetelnou squall line. Zdálo se, že její pravé křídlo zasáhne mé bydliště, takže jsem již na nic nečekal a vyrazil do terénu.

Vyjel jsem nejprve k letišti a na hraně svahu Železných hor pořídil několik málo snímků bouřky na jihovýchodě. Její jednolitá tmavá šeď mne docela zklamala. V bouřkovém mraku nebyla patrná žádná kresba a ani blesků jsem mnoho nespatřil. V okolí již začínalo silněji pršet a vítr ženoucí kapky deště do objektivu mi opět jednou značně znepříjemnil život. Jindy bych asi takovou bouřku brzy nechal jít, ale tentokrát jsem ji ještě dal šanci. Postupovala totiž velice příhodným směrem.

Mým cílem se staly Žleby, pohádkový renesanční zámek vzdálený jen sedm kilometrů od mého domova. Ještě nikdy jsem jej jako kulisu pro fotografování bouřek nepoužil, přestože mne to již dlouho lákalo. Důvodem je právě jeho poloha v terénu. Zámek se nachází na skalnatém ostrohu uprostřed hluboké úžlabiny řeky Doubravy. Zatímco jiné zámky a hrady tvoří dominantu širokému okolí, unikají takto Žleby zvědavým očím i z bezprostřední blízkosti a v nesmírně komplikovaném terénu téměř nedovolují pořídit pěkný snímek.

Hlavní ulice v městečku znám a věděl jsem, že z nich žádný výhled není. Zaměřil jsem se tedy na slepé uličky a cesty vedoucí do polí. Po chvíli se mi podařilo najít dokonce několik malých těsných místeček s vhodným výhledem. Ve slábnoucí bouřce jsem nakonec zachytil dva silné blesky nad zámkem, bohužel jsou oba díky světelným podmínkám příliš nezřetelné. Žleby tak pro mne stále zůstávají výzvou a při další příležitosti se k nim za bouřkou opět vypravím.