Na druhý květnový prodloužený víkend meteorologové předpověděli přechod studené fronty s četným výskytem bouřek nad střední Evropou. Dnes jsem proto situaci monitoroval už od rána a tak ve tři odpoledne mé pozornosti neunikla rostoucí buňka nad Pelhřimovem. Brzy bylo zřejmé, že postupuje přibližně mým směrem a tak jsem zahájil přípravy na výjezd.

Tou dobou mé bydliště jen těsně míjela vydatná přeháňka. Jakmile na mou hlavu dopadly první kapky deště, uslyšel jsem hlasité hřmění, neklamný důkaz, že přeháňka právě dospěla v bouřku. Pelhřimovská buňka byla ještě daleko a tak jsem se rozhodl nejprve pustit za svou domácí bouřkou do Heřmanova Městce. Už tam mi ale bylo jasné, že se bouřka vyčerpala a zaniká. Nemělo smysl ji dál pronásledovat, jižní obzor už mezitím stačila vyplnit silnější bouře z Vysočiny.

Za Heřmanovým Městcem jsem překontroloval detekci blesků. Bouřka postupovala přímo na Hlinsko a zdálo se, že bych tam mohl dorazit současně s ní. Zamířil jsem tedy přes Vápenný Podol na Bojanov. Po několika kilometrech jsem však náhle vjel do hustého deště a vozem zalomcovaly prudké poryvy větru. Čelo bouře, na kterém jsem rozpoznal dokonce slabý shelf cloud, mne předstihlo. Hluboké výtluky a vyjeté koleje na nekvalitní vozovce se rychle plnily vodou a jízda se stávala stále obtížnější.

Zastavil jsem, abych zhodnotil situaci a když jsem na detekci zjistil, že mezitím blesková aktivita téměř úplně ustala, obrátil jsem celkem ochotně k domovu. Když jsem se přiblížil ke zřícenině hradu Lichnice, uviděl jsem v týlu bouře první náznaky rostoucích mammatů. Po dvaceti minutách jsem se z Podhradí přesunul pod Železné hory do Třemošnice, odkud jsem mammaty ještě chvíli pozoroval, dokud zcela nezanikly. Západní polovina oblohy se mezitím vyjasnila, vysvitlo slunce a tak jsem se vrátil domů. Teď v devět večer, když dokončuji tento článek, postupují nad naše území z Německa další bouřky. Dosud se zdálo, že slábnou, ale stále doufám, že dnes ještě budu mít příležitost k fotografování blesků.

V jedenáct hodin večer bouřky skutečně dorazily, ale mezitím zeslábly natolik, že se blýskalo spíše už jen sporadicky. Blesková aktivita byla navíc značně roztroušená, což s sebou přinášelo tradiční komplikace. Kdykoliv jsem namířil fotoaparát jedním směrem, zákonitě se zablesklo přesně na opačné straně. Nakonec se mi však jeden z úplně posledních blesků zachytit povedlo. Oslepující záře z doprovodných anvil crawlerů trvala tři vteřiny a osvítila půlnoční krajinu na kilometry daleko. Ano, tahle jedna fotografie za to úsilí nakonec stála...