Čtvrteční počasí bylo stále ještě ovlivněno slábnoucí studenou frontou a dle předpovědi ČHMÚ se bouřky měly vyskytovat už spíše ojediněle. Předpovědní model však na čtvrtek a pátek ukazoval velmi vysoké hodnoty CAPE ( až 2500 J/Kg a nejspíš i více) a LI (-8 °C), na což mě možná už v pondělí upozornil Lukáš Ronge, kterému tímto děkuji. Obvykle se takto daleko dopředu nedívám, ale tentokrát jsem GFS sledoval vcelku pravidelně celý týden a těšil se zejména na pátek. Ve čtvrtek odpoledne jsem tedy v očekávání zítřejších bouřek vyrazil na své oblíbené místo na svahu, abych tam trochu poklidil. Dříve podél silnice rostlo velké množství ostružin a bezu, takže výhled odsud byl velmi mizerný. Vloni někdo tyto křoviny prosekal, ale roští nechal ležet na místě a tyto hromady mi především vyčnívajícími větvemi stále docela vadily v záběru. V odpoledním dusnu jsem se zde na slunci potil asi hodinu, dokud jsem nebyl s výsledkem spokojený. Ta trocha námahy ale stála za to a jak se později ukázalo, přinesla své ovoce ještě téhož dne.

V podvečerních hodinách se od západu přiblížila formace několika bouří, jejichž kovadliny pozvolna pokryly celou polovinu oblohy. Připravil jsem si tedy výbavu, rozmístil ji ve voze a s dostatečným náskokem jsem zvolna vyjel bouřkám naproti. Nejprve jsem se vrátil zpět na svah, abych z výšky obhlédl situaci, v tuto chvíli však byl západní obzor pokrytý jen šedou neforemnou stěnou bez jakýchkoliv pozorovatelných detailů. Pokračoval jsem na Kutnou Horu a už cestou jsem si vytipoval vhodné stanoviště poblíž Svobodné Vsi. Zde jsem strávil asi hodinu pozorováním přibližující se oblačnosti, ve které se intenzivně blýskalo. Pozoroval jsem také několik Anvil Crawlerů, z nichž jeden se mi podařilo zachytit, jak se proplétá mezi mammaty, které se postupně začaly vytvářet přímo nad mou hlavou. Je jen škoda, že nebylo větší šero, protože na fotografiích nejsou tyto blesky příliš vidět.

Po celou dobu pozorování jsem také pečlivě monitoroval čelo bouře po mé levici, které mířilo nad mé bydliště. Věděl jsem, že pokud mám využít výhledu, který mi svah nabízí, budu se k němu muset včas vrátit. Když se mi tedy zdálo, že tento okamžik nastává, otočil jsem se k návratu. Zhruba v půli cesty jsem na chvíli zastavil, protože jsem objevil ničím nerušený výhled na Čáslav.

Pozorované blesky ale byly příliš daleko, zatímco za mými zády se v zapadajícím slunci stále silně blýskalo a na chvíli jsem zapochyboval, jestli jsem neudělal chybu. Když jsem však přijel na svah, mohl jsem si oddechnout, bouře směřovala přímo ke mě. Rozhodl jsem se nechat si ji zde přejít nad hlavou, ustupovat dál do kopcovitého a zalesněného terénu Železných hor nemělo smysl. Před složitým manévrováním s bouří těsně za zády jsem tedy dal přednost pořízení co největšího množství kvalitních záběrů. A že bylo na co se dívat… Húlava na čele bouřky byla nádherně vrstevnatá, podobně jako ta večerní z 25. 6. 2007. Na fotografiích zde to ale příliš patrné není, protože jsem používal příliš dlouhé expoziční časy. Její struktura je však při vhodném osvícení bleskem zřetelná na videu.

Když se bouře přiblížila, začalo silně pršet, což mi zabránilo v dalším fotografování a točení videa. Zdálo se, že déšť jen tak neustane, takže jsem zatáhl okénka a začal sušit a uklízet techniku. Návrat domů ještě dalších nejméně půl hodiny nepřicházel díky velkému množství blesků v úvahu, takže jsem na to měl dost času. Asi po patnácti minutách však téměř úplně přestalo pršet. Řekl jsem si tedy, že to ještě nevzdám a přesunul jsem se přímo na letiště Podhořany, odkud jsem ještě další půlhodinu fotografoval teď už docela vzdálené blesky, které byly navíc dost silně cloněné deštěm. Domů jsem se vrátil naprosto spokojený ve 22:30, po třech a půl hodinách v terénu.