V posledních dnech vznikají nad naším územím roztroušené slabé bouřky, které mou pozornost příliš nepoutají. Dnes ale zatím nejsilnější a nejkompaktnější vznikla přímo nad mým bydlištěm a tak mi to nedalo a vyjel jsem se za ní podívat do terénu. Bouřka byla doprovázena intenzivním deštěm a v jednu chvíli padaly také půlcentimetrové kroupy. Bohužel jsem nezahlédl ani jeden blesk, přestože hřmění jsem slyšel několikrát a nahrál jej také na krátké video, které možná přidám. Sezóna se nám už rozjíždí a tak doufám, že se už brzy bude na co dívat.

Tak to netrvalo ani pět hodin a já jsem se krásné bouřky opravdu dočkal. Chvíli poté, co jsem dokončil a umístil sem první část tohoto článku, se mi zdálo, jako bych zaslechl vzdálené hřmění. Vjem to byl natolik slabý, že jsem si vlastně ani nebyl jistý, zda jsem jej zachytil formou zvuku, či v podobě chvění země. Za oknem na západě svítilo slunce a bylo skoro úplně jasno. Přešel jsem se podívat na východní stranu domu a uviděl blížící se přeháňku. Zkontroloval jsem tedy detekci blesků, ale všude bylo čisto. Vyšel jsem ven a naslouchal... Nic. Začal jsem si namlouvat, že možná někde poblíž projel těžký náklaďák, nebo mi na letišti za zahradou právě přistál Blaník. L-13 Blaník je celokovový kluzák, za normálního letu jen slabě sviští, ale když přistane a drncá po nerovném terénu dráhy, vydává zvuky velmi podobné hřmění. Bydlím zde celý život a přesto mne někdy Blaník dokáže zmást. Vrátil jsem se domů a řekl si, že počkám na další snímek detekce. Náhle to tu bylo zase ! Tentokrát to již určitě byl zvuk, i když sotva znatelný. Opět jsem vyšel ven a zdálo se mi, že to slyším znovu. To už jsem si byl jistý, že se blíží bouřka. Detekce blesků, která před deseti minutami neukazovala nic, teď najednou zářila žlutými křížky. Rychle jsem se sbalil a vyrazil za vesnici. Na čele bouřky se začal tvořit krásný arcus a teď jsem uviděl i blesky.

Začal jsem fotografovat a točit video, ale bylo nutné se bouřce klidit z cesty a přesunout se jinam. Snad pět vteřin poté, co jsem odložil kameru, se velmi blízko dvakrát za sebou zablesklo. Byly to nádherné veliké blesky a dost mně mrzí, že mi takhle těsně unikly. Byly totiž poslední, které jsem viděl, bouře se krátce poté změnila v pouhou přeháňku.

Teď ale byla stále aktivní a já jsem se postupně přesunul na několik míst, odkud jsem ji pozoroval a fotografoval. Húlavový límec se mezitím dostal mírně přede mne a já jsem si najednou všiml, že se přímo nad mou hlavou tvoří docela výrazná Whale's mouth. Spustil se déšť a po chvíli se přidaly také kroupy, které se tříštily o mé čelní sklo, když jsem vyrazil pod Železné hory a dále k Čáslavi. Bouře se rozpínala do všech směrů a všude začínalo plošně pršet, ale hřmění jsem slyšel už jen zřídka. Bylo vidět, že se buňka rozpadá, ale Whale's mouth v jednom místě ještě celkem dlouho přetrvávala. Po několika desítkách minut mi začalo být jasné, že už je po všem a otočil jsem se k domovu.

Když jsem vyjížděl serpentýny vinoucí se k Železným horám, uviděl jsem u krajnice výstražný trojúhelník a krátce na to také dva nabourané osobní vozy... Vloni jsem se přesně v tomtéž místě stal nechtěným účastníkem nehody autobusu a osobního vozu (o této příhodě píšu v článku Nádherná húlava a silné bouře, 21. června 2007). Opět bylo zřejmé, co se stalo. Vozidlo jedoucí dolů nevybralo v prudkém klesání 180° pravotočivou zatáčku a levým předním nárazníkem pomačkalo celý levý bok protijedoucího vozu. Obě auta stála sotva třicet metrů od sebe. Z toho tedy lze usoudit, že tomuto viníkovi nehody brzdy neselhaly...